Rozhovor s herečkou Martinou Preissovou

Její hlas můžeme slyšet také v dabingu. Propůjčila ho například Cate Blanchett v Thorovi nebo Tildě Swinton v Letopisech Narnie. V poslední době jsme ji mohli vídat v televizním seriálu Slunečná a 26. ledna se objeví v premiéře 20dílné seriálové sérii ze zdravotního prostředí s názvem Anatomie života. Protože Martina Preissová využívá služeb Zdravého stravování, rozhodli jsme se jí požádat o rozhovor o herectví i životním stylu.

V seriálu Anatomie života, který bude mít premiéru koncem ledna, ztvárňujete jednu z hlavních postav sestřičku Táňu. Můžete prozradit něco blíž o seriálu a vaší postavě?

Táňa je jedno velké srdce. Se všemi za všech okolností soucítí a práci zdravotní sestry bere tak vážně a zodpovědně, že zapomíná myslet sama na sebe. Nápor v práci se jí stane osudným a bude si muset nechat odborně pomoci. Nemůžu prozradit víc, ale čeká ji i princ na bílém koni.

Je Vám postava Táni v něčem podobná?

Myslím, že jsme stejné v ochotě pomáhat a soucítit. Mám stejně jako moje postava tendenci díky péči o druhé zapomínat sama na sebe. Moc dobře znám ten pocit, když jsem přesvědčená o tom, že lépe jako já to nikdo neudělá. Když pak z jakéhokoli důvodu nemohu své cíle splnit, poznání, že to jde i beze mne, je úlevné.

Vašimi hereckými kolegyněmi jsou v tomto seriálu Jitka Schneiderová a Ester Geislerová. Je to vaše první pracovní setkání, nebo jste už měly historicky možnost se potkat, ať už na divadle, filmu či seriálu? Jak jste si sedly?

S Esterkou jsem hrála ve svém vůbec prvním filmu. Jmenoval se „Krev zmizelého“, psal se rok 2005 a já vůbec netušila, že se naše cesty znovu protnou. Obě jsme za těch patnáct let urazily kus cesty, ale troufám si tvrdit, že jsme se znovu potkaly úplně stejné.

S Jitkou jsme provázané už od dětství. Narodily jsme se ve stejném městě (Znojmě), chodily jsme na stejnou střední i vysokou školu. Ale pracovně jsme se setkaly poprvé. Myslím tím před kamerou. Musely jsme na sebe počkat a myslím, že se nám to vyplatilo.

Na řadu věcí máme velmi podobný názor, jsme v podobné životní etapě a myslím, že naše tiché, ohleduplné partnerství nás obě těší.

Divadlo a televizní film či seriál jsou přeci jen odlišná „prostředí“? Co na kterém z nich máte ráda?

Dlouho jsem se pohybovala pouze v divadelním prostředí s občasnými drobnými odskoky před kameru. Teď zažívám období, kdy je to právě naopak. Pro mne je asi nejlepší zlatá střední cesta.

Bez okamžitého energetického vlivu diváků v divadle asi tvořit neumím a na druhé straně, díky televizi jsem jim paradoxně mnohem blíž. I když vůbec nevím, jestli se jim moje práce líbí a co jim vlastně dávám. To v divadle to cítíte okamžitě.

Pro herce je jistě důležité i to, jak vypadá. Jak o sebe standardně pečujete? Měla jste někdy období, kdy jste více bojovala s nežádoucími kily navíc? Jak jste to řešila?

Celý můj profesní život rámoval do jisté míry pocit nespokojenosti se svou postavou. Netušila jsem ale, že bojuji s větrnými mlýny. Jsem jistý typ a ten musím respektovat. Nejvíce jsem s nadbytečnými kily byla nespokojená po dvou těhotenstvích. Střídavě jsem hubla a přibírala.

Dávala jsem si nesmyslné cíle a myslela si, že když nebudu štíhlá, nebudu mít práci. Paradoxně v momentě, kdy jsem to vzdala, protože mou mysl začalo zaměstnávat něco úplně jiného, práce začala přicházet. A tak už nebojuji, jen se snažím udržet se v takové normě, která se líbí mně samotné a mému muži.

Musela jste někdy kvůli roli radikálněji zapracovat na své postavě? (Ať už zhubnout, nebo naopak přibrat?)

Nikdy jsem nemusela radikálně hubnout kvůli nějaké práci. Snad jen po narození prvního syna, jsem se snažila zhubnout co nejrychleji, abych se vešla do kostýmů v divadle, ale to nebyla žádná dieta, která mi pomohla. Pomohl mi můj syn, jelikož mne doslova „vykojil“.

Je pro Vás jídlo požitek, nebo jen nutnost? Vaříte, nebo Vám na vaření nezbývá čas?

Jídlo nepovažuji za požitek. Jím, co mi chutná a dělá mému tělu dobře. Nejsem velký gurmán ani experimentátor. Zajímá mne pestrost a lehkost. A tak doma vařím v podstatě pořád.

Mám v domě tři mužské strávníky a jejich potřeba jídla je neuvěřitelná. Ale popravdě „točím“ stále dokola osvědčené recepty a drobně je doplňuji o novinky. Oni totiž mí muži moc výstřelky nemusí.

Máte dva syny, Matouše (11) a Šimona (9). Počítám, že v době covidu, kdy mají děti distanční výuku, suplujete školní jídelnu. Snažíte se je vést k vyváženému jídelníčku, nebo si prosazují sami, co budou jíst?

Otázka „Co bude k obědu? K večeři?“ Je evergreen naší domácnosti. Někdy to zjišťují už u snídaně. Snažím se jim vařit, teď když jsou doma, jednoduše a rychle. Jíme hodně ryby, asijskou kuchyni, ale i klasickou českou.

Důležité, jak jsem zjistila, je nepřekvapovat je novinkami. Myslím, že jsou trochu mlsní, ale ony je manželky naučí!!!!

Jaké je Vaše oblíbené jídlo?

Miluji mušle, krevety a ryby. Prostě všechno z darů moře.

Využíváte službu Zdravé stravování. Jaký jste si vybrala program a jak jste s ním spokojená? Vyhovuje Vám, když vaří někdo jiný?

Zdravé stravování jsem si našla právě kvůli názvu. Věděla jsem, že se vstupem do natáčení seriálu, kdy jste mnohdy na place šest dnů v týdnu i dvanáct hodin, budu potřebovat „dobře jíst“. Zjistila jsem totiž, že nemám-li čas připravit si kvalitní jídlo doma, nebo když jím nepravidelně, má to vliv především na můj výkon.

Často se pak nacpu nějakou sladkostí, nebo další zbytečností a po obědě se cítím plná a s vypnutým mozkem. Vyhovuje mi, že mám pravidelné dávky, které mi chutnají a zaručují, že se nepřejídám a jím pravidelně. Přivítala jsem s vděčností i fakt, že jsem po dobu měsíčního programu zhubla tři kila. Beru to jako příjemný bonus a jsem nesmírně vděčná za to, že se o mne stará, alespoň po této stránce, někdo jiný. Vybrala jsem si program Fit+ a ten je pro mne dostačující. A navíc vaříte opravdu chutně!